Historie GREEN BERETS

Historie a původ jednotky

     Za předchůdce současných US Army Special Forces je považována 1st Special Service Force ze druhé světové války. Na jaře roku 1942 představil více admirál lord Louis Mountbatten náčelníkovi generálního štábu americké armády generálu George C. Marshallovi projekt, který koncipoval anglickým civilista Geoffrey N. Pike, na vývoj speciálního vybavení užitečného ve sněhem pokrytém horském terénu. Tento plán, nazvaný PLOUGH, byl navržen pro útoky na tak kritické cíle, jako hydrocentrály v Norsku, na kterých závisela německá těžba vzácné rudy. Američtí výrobci pracující na vybavení pro tento projekt vyvinuli opásované vozidlo známé jako Weasel a nakonec typizované jako M29.
     Generál Marshall usoudil, že nejlepší vojenskou organizací pro provádění nájezdů a úderů by mohly být elitní síly rekrutované v Kanadě a Spojených státech; povolal tedy Američana, podplukovníka Roberta Tryona Fredericka, aby sestavil, zorganizoval, cvičil, a velel americko-kanadké 1st Special Service Force.
     Jednotka se skládala ze tří pluků, každý o dvou praporech; a stala se samostatným odvětvím armády. Muži byli cvičeni v demolicích, horolezectví, obojživelných úderech, lyžařských technikách a také se jim dostalo základního vzdušného výcviku. Pod velením Spojenců bojovali s velkou odvahou a významnými úspěchy na Aleutských ostrovech, v severní Africe, Itálii a jižní Francii. Během kampaně v Itálii dostala 1st Special Service Force přezdívku "Ďáblova brigáda" ("The Devil's Brigade"), díky pasáži ze zabaveného deníku mrtvého německého důstojníka, který napsal: "Černí ďáblové jsou všude okolo nás pokaždé, když přijdeme na linii, ale nikdy je neslyšíme." Síla byla deaktivována v jižní Francii ke konci druhé světové války.
     Dne 20.června 1952 byla na Fort Bragg v Severní Karolíně aktivována první ze skupin speciálních sil, tzv. 10.skupina speciálních sil (10th Special Forces Group). Stala se zárodkem pro Středisko speciálního válčení (Special Warfare Center), nyní známého jako John F. Kennedy Center for Military Assistance, na Fort Bragg. Další jednotka, tentokráte 77.skupina speciálních sil (77th Special Forces Group), vznikla 25.října roku 1953.
     Během války ve Vietnamu se jednotka rychle rozšířila a 1.října 1982 bylo dočasně uvedeno v činnost 1.velitelství speciálních operací (1st Special Operations Command), pod nímž fungovaly veškeré speciální síly USA. Dne 27.listopadu 1990 se velitelství přejmenovalo na Americké armádní velitelství speciálních sil (US Army Special Forces Command).

Organizace a úkoly jednotky

     Vojáci speciálních sil jsou v první řadě využíváni ke spolupráci a výcvikovým funkcím pro spřátelené vlády zahrnuté v protipovstaleckých operacích, nebo jako spolupracovníci a výcvikoví poradci pro členy povstaleckých sil nebo partyzánů, které si přeje americká vláda podporovat.
     US Army Special Forces je organizačně rozčleněna do pěti aktivních skupin speciálních sil (Special Forces Groups - SFG). Každá tato SFG má určené oblastní zaměření. Vojákům přiřazeným do těchto skupin se dostává intenzivního jazykového a kulturního výcviku podle zemí, kam sahá jejich odpovědnost.

• 1st Special Forces Group - 1.prapor je umístěný v Okinavě, 2. a 3.prapor má hlavní stan ve Fort Lewis (Washington). 1st SFG je zodpovědná za oblast Pacifiku.
• 3rd Special Forces Group - ústředí ve Fort Bragg v Severní Karolíně. 3rd SFG odpovídá za celou podsaharskou Afriku kromě Somálského poloostrova.
• 5th Special Forces Group - hlavní stan ve Fort Cambell (Kentucky). 5th SFG je odpovědná za oblasti Středního východu, Perského zálivu, střední Asie a Somálského poloostrova.
• 7th Special Forces Group - velení umístěno ve Fort Bragg (Severní Karolína). Úkolem 7th SFG je odpovídat za Latinskou a Střední Ameriku, stejně tak jako za oblast Karibiského moře (společně s 20th SFG).
• 10th Special Forces Group - 1.prapor sídlí v kasárnách v Böblingenu, poblíž Stuttgartu (Německo). 2. a 3.prapor je umístěn ve Fort Carson (Colorado). 10th SFG odpovídá za Evropu, především centrální a východní, dále za Balkán, Turecko, Izrael, Libanon a severní Afriku.
• 19th Special Forces Group - jedna ze dvou skupin Národních stážců (National Guard) pro speciální síly. Hlavní stan v Drapperu (Utah), s odděleními ve Washingtonu, Západní Virginii, Ohiu, Rhode ostrově, Coloradu a Kalifornii. 19th SFG dohlíží nad jihovýchodní Asií (společně s 5th SFG) a Pacifikem (společně s 1st SFG).
• 20th Special Forces Group - druhá ze dvou skupin Národních stážců (National Guard) pro speciální síly. Velitelství v Birminghamu v Alabamě.
• 8th Special Forces Group (zrušená) - činná v letech 1963 až 1972. Opovědná za výcvik armád v Latinské Americe v protipovstaleckých taktikách.

Výběr a výcvik Green Berets

     Aby jste se mohli stát součástí armádních Zelených baretů, musíte být psychicky i fyzicky odolní, vydržet náročný výcvik a postavit se čelem ke všem výzvám. Mimo to také musíte vyhovovat následujícím podmínkám:

• Být muž ve věku 20 až 30 let (do Speciálních sil nejsou přijímány ženy),
• Být občan Spojených států amerických,
• Mít vysokoškolský diplom.

     Celistvý výcvikový kurz nováčků, kteří splnili podmínky pro příjetí k Zeleným baretů, začíná ve středisku Fort Benning v Georgii. Sestává se ze základního a pěchotního tréninku trvajícího 14 dní. Po jeho dokončení se kurz uchyluje ke třítýdennímu vzdušnému výcviku, po jehož splnění je potenciální voják US Special Forces poslán do Fort Bragg v Severní Karolíně na první přípravný kurz pro speciální operace (Special Operations Preparation Course - SOPC). Tento výcvik o délce 30 dnů pomáhá kandidátům připravit se na první fázi výběru ke speciálním silám (Special Forces Assessment and Selection - SFAS). Tato fáze se zaměřuje na fyzický výcvik a také na jednu z nejdůležitějších dovedností, kterou může voják speciálních sil disponovat, tedy na pozemní navigaci. Projití tímto kurzem nezaručuje, že se vojáků podaří splnit SFAS.
     Dalším krok tvoří výcvik přežití o délce 24 dnů, v němž je testována inteligence, bystrost a vynalezávost. Pokud potenciální zájemce o službu v jednotce splní tento stupeň, obvykle se vrací na dočasnou dobu ke své předchozí jednotce, aby zde vyčkal do začátku "Q kurzu" (Special Forces Qualification Course).

SF Qualification Course
     Kvalifikační kurz speciálních sil je pětifázový a kdo jím projde, stane se nejen příslušníkem Speciálních sil, ale zároveň jedním z armádních odborníků na nekonvenční válčení.
     Před svým přiřazením k 1.speciální válečné výcvikové skupině (1st Special Warfare Training Group (Airborne)) na Fort Bragg je po uchazečích požadováno účastnit se náročného třítýdenního kurzu taktiky malých jednotek. Jeho cíl tvoří obeznámit vojáky se základními dovednostmi hlídek a přežití v zalesněném prostředí.
     Poté, před oficiálním zahájením druhé fáze, navštěvují vojáci s hodností rotného (Staff Sergeant - E-6) a níže Primary Leadership Development Course v Camp Mackall. V roce 2006 byly tři týdny výcviku SERE (Survival, Evasion, Resistance and Escape) vnořeny do rozšířených osnov druhé fáze a následovaly okamžitě po završení etapy výcviku taktiky malých jednotek.
     Rekruté se poté vracejí zpátky na Fort Bragg, kde je čeká třetí fáze Q kurzu a kde trénují jedno z pěti užších zaměření Zelených baretů, kam patří:

• 18A, SF Officer;
• 18B, SF Weapons Sergeant;
• 18C, SF Engineer Sergeant;
• 18D, SF Medical Sergeant;
• 18E, SF Communications Sergeant;

     Po dokončení studia navštěvují vojáci rozsáhlé instruktáže o nekonvenčním válčení (čtvrtá fáze) a jazykovou školu (pátá fáze). V té se učí dokonalé znalosti nejméně jednoho cizího jazyka, mezi něž patří například arabština, španělština, čínština a ruština.